Slovenština

Mgr. Namiko Sakamoto

“Čeština je tvrdá jako cukr a slovenština je měkká jako med, ale obě jsou sladké.”

Byl to můj první dojem před dvaceti lety a doposud se v tom dojmu nic nezměnilo.

Slovensky umím na úrovni, že mohu konverzovat, číst, tedy bez komplikací se Slováky mohu pracovat, i když jsem slovenštinu nestudovala.

Trochu i mluvím, hej, ale nepíšu vůbec.

Ostatním slovanským jazykům také rozumím díky studiu staroslověnštiny neboli staré církevní slovanštiny.

Když jsem sledovala vývoj tohoto jazyka, třídila jsem jasné společné příznaky, abych mohla v praxi aplikovat.

Pomáhá mi to dodnes ve čtení v těchto jazycích. 

Často jsem šokovala Slováky, kteří na mě mluvili česky.

Netušili, že jejich původ poznám.

Nemám dobré uši.

Znamená to např. často nerozpoznám “r” a “l”, ale jsem citlivá na barvu hlasu a zvuk, tedy přízvuk.

Dále drobná gramatická chybička také signalizuje odlišnost.

U Čechů mohu skoro úspěšně odhadnout kraj, odkud pochází.

Nevím s kolika Čechů jsem hovořila, ale skutečně mnoho… Několik tisíc?

Každý kraj, jiná zvyklost – jiná řeč – jiní lidé. Rozdíly nejsou v Česku sice diametrální, ale dá se poznat a popsat.

Zkušenosti jsou velice zajímavé.

Zrovna jsem měla video hovor se slovenskou profesorkou a sestavily jsme kvalitativní a kvantitativní výzkumné otázky.

Díky bohu, ne ne, díky slovenštině!

Dnešní fotka?

Méně známý “kraj” v Japonsku.

Pozn. Máme prefektury a u nás “kraj” znamená oblast – geografickou územní jednotku, nikoliv samosprávný celek.

Turisticky vilce známá prefektura, ale poměrně málo Čechů navštívilo….

Okinawu.

Hezký víkend! 

※日本語では、「スロバキア」として登録されていますが「B」ではなく「V」なので、スロヴァキアと記載しました。

WebWavelife with Namiko Sakamoto

Život na webu s vlnkou Namiko Sakamoto