Chybí mi Kimono (着物恋し)

---

Mgr. Namiko Sakamoto

Šaty a šatičky jsou hezké a jsou velice příjemné na nošení.

V nich se cítím moc dobře.

Tradičně nemám ráda kalhoty.

Jak tradičně… Možná proto, že kvůli povinné školní uniformě jsem byla odmala zvyklá na sukni?

To určitě ne.

Individuálně.

Asi jsem se v kalhotách necítila dobře, že vypadám nějak divně. Hm, moje nohy jsou nějak krátké😂

Pozn. Školní uniformy i tehdy nebyly povinné v celém Japonsku. Záleželo to na oblasti a konkrétní škole.

Ve městě Ósaka to bylo celkem běžné v mnoha školách, tedy od základky až do gymnázia (do 18ti let).

Jen nějak mi chybí Kimono – tradiční japonský oděv.

Mnoho látek a není to na dennodenní nošení, ale Kimono je krásné.

Kimona jsou nyní dostupnější a doufám, že si ho budu moci v Japonsku pořídit a hlavně se naučím, částečně si vzpomenu na způsob oblékání.

Nestává se Vám, že s přibývajícím věkem chcete mít kousek něčeho, hlavně ze svého dětství, u sebe?

Plyšák, nádobí, oblečení, obrázky, fotky atd.

Mně z dětství skoro nic nezbylo, možná proto toužím po tradiční hodnotě, kterou jsem obdivovala v dětství.

Proč mám málo věcí?

断捨離 (だんしゃり) Danšari

Nepotřebné věci (myšlenky i vztahy) od sebe „odříznout断“, „vyhodit捨“ a hlavně „vzdálit se離“.

Nějak jsem se silně neřídila tímto principem, ani jsem se nesnažila žít minimalisticky, jen věci jsou věci a něco důležitého zůstává v mé hlavě a nemusím za každou cenu držet věci a vzpomínat na minulost.

WebWavelife with Namiko Sakamoto

Život na webu s vlnkou Namiko Sakamoto