Kde se nacházíte Vy?- Pracovní úspěch A/NEBO osobní úspěch –
Contents
Byl jsem u psychologa, ale nic moc.
Ano, jedna návštěva nic nevyřeší, je potřeba chodit pravidelně a dlouhodobě.
Psycholožka mě nezvládá a pošle mě k psychiatrovi.
Je možné změnit i psychologa. Jsme lidé. “Někdo mi sedí a někdo ne.” Dále je možné navštívit psychoterapeuta.
Léky nejsou na prvním místě.
Domácí násilí
-V kanceláři –
Dobré ráno. – Dobrej.
Co jsi dělal včera? – No, opil jsem se a bil jsem manželku.
Vsadím se, že takovou konverzaci jste nikdy neazslehl/a.
Domácí násilí (DV – Domestic Violence), ale skutečně přibývá.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/domaci-nasili/r~ebdd574ac1ea11eb99faac1f6b220ee8/
“V roce 2020 Policie České republiky odhalila svým šetřením takřka 9000 takovýchto incidentů, což je historicky nejvíce. Z toho ve 13,2 procenta k ochraně obětí domácího násilí využila i institut vykázání. Od počátku roku 2021 do současnosti využila policie vykázání v celkem 13,1 procenta případů domácího násilí, které odhalila. Procento využívání institutu vykázání se tedy neliší, není ale také směrodatným ukazatelem pro posouzení situace komplexně,” – z výše uvedeného článku.
Jen jsem si na TikTok chtěla vyzkoušet v jiném duchu.
Peer konzultant
Tato oblast úzce NEsouvisí s mou profesí, ale částečně ano.
(Domácí násilí jsem NEZAŽILA, jen pro jistotu, abyste se o mě nebáli.)
Docela dost mě vyděsilo, když jsem se poprvé seznámila s prací peer konzultantů.
Každý peer konzultant má profil na webu dané organizace a ten profil mě vyděsil.
“Proč musí zveřejnit své temné minulosti – co zažil, od koho, proč a jaké psychické potíže měl a jak dopadl (nedopadl dobře) ???”
Na tuto, možná primitivní, otázku jsem dostala odpověď od zkušeného kolegy, sociálního pracovníka a pedagoga, který dostudoval MFF a KTF UK.
“Tobě to přijde možná drsný, ale to je tím, že seš asi Japonka. Jinak fungování peer konzultantů jsme my Češi nevymyslely, ale přišlo to ze západu a v Anglii i ve Francii ty služby fungují bezvadně.”
Ještě mi nebylo úplně jasné.
“Dobře, mohou fungovat systém a služby, ale proč musejí prozradit, co zažili?”
Kolega pochopil, kam tím mířím.
“Lidé, kteří mají psychické potíže, věří těm, kteří to taky zažili. Je to známá věc. Ty seš v tom taky jiná?”
Ano, jsem jiná. Na druhé straně je pravda, že se lidé třeba nechtějí svěřit těm, kteří vypadají šťastně.
“Šťastní nechápou to, co trápí nešťastné.”
Jen pravda je někde mezi. “Když někdo vypadá šťastně” neznamená, že dotyčný nic nezažil a neprožil. Většinou jejich síla spočívá v tom, že “má mnoho bojů za sebou”.
Nyní čekám na školení, resp. údajně se uvolní místo a jako náhradník bych se mohla brzy zúčastnit kurzu.
Ženy
Nyní se na mě obracejí víc žen. Jen pro mě to není nic nového.
V minulosti jsem kamarádkám v této záležitosti pomáhala.
Jak jsem uvedla výše, nejsem v tomto oboru odborník, tedy předávám praktické informace.
– Kontakty na odborníky, orgány a úřady, na které se mohou obrátit
– Jaké jsou standardní kroky
Krom toho, byla jsem oporou, kdyby cokoliv….
Je to těžké. Někdo nevěří policii nebo se naopak bojí vůbec dojít na policii. Jindy nemá peníze na advokáta, často jde o manželky v domácnosti. Jiná spolu s manželem navštívili poradnu. Manžel sliboval hory doly a vypadalo to nadějně navenek, ale doma se nezměnil.
“Co bys chtěla dál?” – Nevím. Právě nevím. Bojím se…
Často rozvod není to, co chce oběť. V první řadě chce, aby ji manžel přestal bít a poté začít pracovat na rekonstrukci manželství a rodiny. Jen mozek nestíhá. Bojí se a k tomu bolesti těla.
Když je dítě malé, musí se o ně starat, tedy není vůbec čas na odpočinek a zase… Duševně i fyzicky vyčerpaná a v této fázi už mozek přestane myslet…
Zatím sestava byla vždycky stejná.
Oběť – žena, její manžel – násilník.
V případě kamarádek jsem znala oba manžele.
Pochopitelně existují případy, kdy oběť je muž a násilník je žena. Jen osobně neznám žádné.
Agresivitu jedince zvyšuje alkohol.
Npř. Manžel přijde domů naštvaný z práce. Dá si pivo či jiný alkoholický nápoj a vztek si vylévá na rodině a jakmile manželka něco řekne…
Vůbec nezáleží na profesi, prodavač, inženýr, vysoce postavený manažer, doktor, advokát…Není nic vidět ani poznat “z venku”.
Někdo (násilník) si hlídá, aby jizvy z domácího násilí nebyly vidět, tj. vyhýbá se obličeji a v okolí. Jen když agresivita vládne, už neví do které části, nebo naopak cíleně dá ránu do obličeje.
Modřiny nebo ještě červeně nateklé ruce, nohy nebo jiná část těla mi připadaly divné, tedy vůbec jsem si nedovedla představit, jak se to může stát.
Většinou mi kamarádky vysvětlily, že spadly z výšky při něčem a později se přiznaly, že šlo o domácí násilí.
Příliš velký pracovní stres
Osobně neznám tak velký pracovní stres, i když jsem jednou dobou pracovala klasickým stylem workoholika, tj. 12 – 20 hodin denně, v továrně, v kanceláři i občas z domova.
Nejsem schopna pochopit, jak může pracovní stres zničit osobnost a tak drasticky změnit člověka.
Jen realita je realita.
Doposud se na mě obrátily ženy až v této fázi, kdy je muži začali bít před dítětem/dětmi. Do té doby byla každá “připravena snášet násilí”.
“Už se to stalo opakovaně. Bylo mi hrozně, ale myslela jsem, že to přestane…”
Domácí násilí “jen tak” automaticky nepřestane. Když je příčinou pracovní stres, musí práci změnit. (Údajně) zlý nebo hloupý šéf jen tak neodejde, velká pracovní zátěž nebo zodpovědnost jen tak nezmizí. Pokud se dá rozmluvit s nadřízeným či vedením, případně s koučem, psychologem nebo další třetí osobou, dalo by se řešit vše u stávajícího zaměstnavatele.
Jen většinou takoví lidé se nestanou násilníkem. V práci se cítí ponižovaný, ale nechce to uznat a nechce, aby se někdo jiný dozvěděl. Za to doma ponižuje někoho dalšího. Jen často se stává, že tito lidé se neumí ani v dospělosti odporovat rodičům. Musejí se podrobit pokynům rodičů, proto chtějí, aby se chovali stejným způsobem. V práci to nejde, tak doma si mohou dovolit. “Jsem zde nejsilnější.”
Jiné důvody k domácímu násilí, na které přišly ženy, byly “lepší vzdělání manželky” nebo “lepší postavení či plat manželky”. Muž se cítil ponížený.
Japonky a Japonsko
U Japonek žijících v zahraničí je známo, že označí manžela (dítě otce) za násilníka, aby získala dítě ve výhradní péči a mohly žít samy s dětmi v Japonsku.
Mezinárodní únosy dětí Japonkami (matkami) jsou vidět / slyšet a Japonsko je kritizováno, že s jinými zeměmi nespolupracují.
“-Mezinárodní a domácí únosy dětí z EU jedním z rodičů v Japonsku– Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o mezinárodních a domácích únosech dětí z EU jedním z rodičů v Japonsku (2020/2621(RSP))“
https://www.europarl.europa.eu/cmsdata/209947/P9_TA-PROV(2020)0182_CS.pdf
Cizinci žijící v Japonsku s japonskou manželkou také mají stejnou potíži. Japonsko uznává pouze výhradní péči, tedy většinou děti dostanou matky a matky často ukončí styk s bývalým manželem a neumožní ani setkání otce s dětmi. Nyní se aktivně diskutuje, pro a proti zavedení střídavé péče.
Jen pro Vaši představu. Japonsko neuznává ani odlišná příjmení manželů, i když o tom už dlouho diskutuje, tedy “zavést střídavou péči o dítě” vyvolává mnohem větší odpor.
Časté známé případy: Před rozvodem manžela (cizince) označila za násilníka a měl manžel prokázat opak. Soudní řízení trvalo několik let a během toho musel platit náklady za celou rodinu, i když své dítě nemohl vidět.
“Pokud Vás tak tolik negativně ovlivňuje pracovní prostředí, je na čase zvážit změnu.” – Není to snadné, ale možnosti jsou.
Dle potřeby můžete napsat zpětnou vazbu do komentáře. Komentář se nezobrazí bez schválení administrátorem, tedy není čeho se bát.
“VEN” z komfortní zóny…
WebWavelife with Namiko Sakamoto
Život na webu s vlnkou Namiko Sakamoto